CZEN

JŠK Legal Flash

Zaměstnavatelé v EU musí přesně evidovat pracovní dobu svých zaměstnanců

Soudní dvůr evropské unie rozhodl, že členské státy mají povinnost zajistit, aby všichni zaměstnavatelé vedli objektivní, spolehlivý a přístupný systém umožňující měřit délku denní pracovní doby u každého zaměstnance. Vedení takového systému je podle Soudního dvora nezbytné pro zajištění ochrany práv zaměstnanců na maximální délku pracovní doby a minimální dobu odpočinku. Pokud takový systém chybí, nemůže být naplněn cíl evropských předpisů, které považují dodržování těchto práv zaměstnanců za nezbytné k ochraně jejich bezpečnosti a zdraví. V českém právním prostředí je tato povinnost zaměstnavatelům uložena přímo zákoníkem práce, konkrétně jeho ustanovením § 96.

(Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 14. května 2019 ECLI:EU:C:2019:402)

15. 7. 2019

Evropské nařízení o prospektu má konečně nabýt účinnosti

Podstatná část nařízení EU o prospektu (Nařízení (EU) 2017/1129) nabude účinnosti 21. července 2019. Nejvýznamnější změny se dotýkají pravidel uvádění rizikových faktorů, shrnutí prospektů, zjednodušených prospektů (prospekt s redukovanými informacemi určený pro sekundární emise emitentů kótovaných na regulovaném trhu alespoň po dobu 18 měsíců) a tzv. prospektů pro růst (standardizované a snadno vyplnitelné prospekty obsahující redukované a srozumitelné informace určené pro emitenty z řad malých a středních podniků). Nové nařízení cílí na zjednodušení dokumentace tak, že klade důraz na její praktičnost a snadnou použitelnost, např. uváděním pouze rizikových faktorů specifických pro emitenta místo obecných rizik. Shrnutí prospektu má obsahovat pouze klíčové, významné a srozumitelné informace pro investory a nejvýše 15 rizikových faktorů, s délkou omezenou na sedm stran papíru A4.

19. 6. 2019

Ústavní soud svým nálezem vrátil smysl konkurenční doložce

Ústavní soud v nedávné době řešil podmínky vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty v případě porušení konkurenční doložky bývalým zaměstnancem. Na rozdíl od Nejvyššího soudu dovodil, že nárok zaměstnavatele na zaplacení smluvní pokuty vzniká porušením konkurenční doložky (tj. výkonem výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele) bez ohledu na dobu trvání tohoto porušení. Rozhodná není ani skutečnost, zda bývalý zaměstnanec chráněné informace skutečně zneužije. Případným korektivem výše smluvní pokuty pak může být pouze neúměrnost ve vzájemných právech a povinnostech sjednaných v konkurenční doložce.

(Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3101/18 ze dne 2. května 2019)

19. 6. 2019
Archiv článků